Rozhodnutí DILIA x Uloz.to cloud a.s.

Jsou to již téměř tři měsíce ode dne, kdy Městský soud v Praze rozhodl ve věci DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, z.s. proti žalovanému Uloz.to cloud a.s. o nárocích vyplývajících z práva duševního vlastnictví. Soud návrhu žalobce z části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zdržet se umožnění veřejného zpřístupňování digitálních souborů obsahujících chráněná audiovizuální díla, pokud můžou členové veřejnosti tyto soubory vyhledat zadáním titulu díla (s diakritikou či bez ní) ve vyhledávači poskytnutém k tomu veřejnosti žalovaným. Dále soud rozhodl, že žalovaný je povinen zdržet se omezování počtu dotazů kladených z adresy internetového protokolu žalobce na servery žalovaného.

Nicméně části žalobního návrhu žalobce soud nevyhověl. Jednalo se o uložení povinnosti žalovanému, aby odstranil anebo veřejnosti znepřístupnil digitální soubory obsahující některá audiovizuální díla a zdržel se do budoucna zpřístupňování těchto audiovizuálních děl veřejnosti. Nevyhovění tomuto nároku žalobce soud odůvodnil tak, že se jedná o příliš obecné zadání, které by nebylo soudně vykonatelné.

Na závěr rozhodnutí si však Městský soud v Praze neodpustil tuto zajímavou poznámku: Jedinou možnou cestou pro žalobce, jak docílit odstranění nahraných souborů s protiprávním obsahem (alespoň některých z nich, kdy žalovaný sám aktivně nevyhledává), je právě jejich vygenerování formou dotazů a následné nahlášení… I když, je třeba uvést, že tento postup, kdy dojde toliko k odstranění odkazu, nikoliv díla samotného (jedno dílo může být uloženo několikrát pod různými URL link a v různých formátech a v případě odstranění může být opětovně nahráno) lze označit jako za “sisyfovskou práci” a je zřejmé, že to nelze považovat za konečné řešení daného stavu bez současného přičinění žalovaného.

Za tým SEDLAKOVA LEGAL s.r.o.

Pavel Čech, paralegal